V jižním dechu.

Už zas ty jarní větry šumí,

zas přes lesy a mhavé chlumy

jich radosť se k nám rozlétla,

a potokem zas v každé sluji

vrb utrhané snítky plují,

jimž touha snů již odkvetla!

Tam sněhu pláč zní ručejemi,

zde s nebes výše sprchá k zemi

zas proudem teplý slunce svit,

a v pláních podél bílé řeky

niv zarosených atlas měkký,

se skví jak drahý chrysolith!

Vzduch kouzlem dýchá první vůně,

háj ptáky vítá ve svém lůně,

líc blahem plá jak plamenem,

a ves náš bol a trud a zima

juž pod tolika květy dřímá,

že sotva na ni vzpomenem!