V. Jsem za tím vrchem schována tu přece,

Jsem za tím vrchem schována tu přece,

mne nenajdou a nevyslídí tu,

jak pták se vracím za mříž do své klece,

a zavírám se v tichém úkrytu.

Je život dravý, podobá se řece,

a zrak můj přístav nikde nezří tu,

jak pták ten trpím – zraněné má plece,

jej ostříž napad' v čárném úsvitu.

Tak sladce zpíval píseň lásky vroucí,

a chválu svého Pána vděčně pěl,

o zlatém slunci, hvězdách, luně skvoucí,

a na ostříže zapomněl v tom hvozdě...

Leč dravec číhal... tiše přiletěl –

a přepad' ptáka – pozdě bylo, pozdě.