V. K rozeninám

Z naddunajské krásné země,

Z lůna milé otčiny,

Přišels mezi české plémě

V povltavské končiny.

A hle, sotva že jsi pobyl

V naší vlasti krátký čas,

Již jsi mnoho srdcí dobyl,

Jemný mrav Tvůj získal nás!

Českých předkův činy slavné,

Jejich řeč a jejich mrav,

Jejich cnosti starodávné,

I nynějška zdárný stav,

Vábí Tvého ducha mile,

Zvou Tvé srdce k soucitu,

A tak, kníže ušlechtilé,

S námi spěješ k prosvitu.

A když někdy z oka Tvého

Zemská spadne záslona,

Spoj se s duchem děda Svého5

Zdárný synu Egona!