V KAMENITÝCH KOPCÍCH

Tu ostýchavost s odlehlostí

v těch kopcích měřily vzdálenosti.

Tu na chudší zimy myslili ptáci

a kameny v polích na tvrdou práci,

tu zahrádky u domků pobledaly

a na slunce nevěrné žalovaly.

Snad mnohdy městečko přepadla

zlá nespokojenost – než vychladla.

Má každý rád pole své kamenité

a neschůdné cesty, přívaly zryté,

i morovou ranou pomřelé lesy,

když větrů v nich bouří a vyjou běsi.

Tím tulit se zdají domky víc

zčernalé dešti a od vichřic.

Tak teple jizby oddýchají,

že mladé matky v nich kolébají.

A dětství a mužství s mateřstvím

i do té kamenné pouště

si vyjdou za štěstím svým.