V KATAKOMBÁCH.

Den soudu přijde, chvíle účtování!

Aj, pastýř dobrý bude dávit tygry

a vlkům vyrve srdce plné zlosti.

Hospodář vyjde na mlat oddělovat

pšenici od plev. Zem, zahrada hříchů,

se zachví hrůzou, neboť hor dost nemá,

jež přikryly by provinění její,

a vody tolik, by smyla hanbu.

Beránek čistý ohlásil svůj příchod

a ženich duší našich svatbu svoji.

Ó Kriste, lampy srdcí našich hoří,

a plamen do tmy na cestu Ti svítí,

ó přijď, ó přijď a z vyhnanství nás uveď

do země zaslíbené k věčným hodům!

Do slávy Své, kde trůníš, císař božský,

kde pějí andělé a serafíni,

a mučedníci oslavení žijí

ve kruhu svatých apoštolů Tvojich!

Ó třikrát šťastni, kteří prolít směli

krev svoji k oslavení jména Tvého!

Jim ušetřil Jsi další trýzně žití

i pokušení odvrátil Jsi od nich

a léčky, jež svět bídný tělu strojí!

Ó soudče svatý, přispěj volajícím

a z toho života nám otevř brány,

my tlučem, pláčem, umíráme touhou!

Proč nepoložils v naši dlaň náš život,

proč zapověděls odhodit jej rázem,

když obtíží jest? Proč je tvrzí tvrdou,

z níž nelze duši vyjít dle své vůle?

Ó dej, ať svět nám rozbije tu schránu

a hradby tvrze vzteklostí svou zničí

dřív, nežli přijde chvíle soudu Tvého!

Den blízký jest, však touha naše větší.

Ó dej nám stát se krvavými svědky

Svých slov, Své pravdy, za příkladem Svojím,

korunu mučednickou dej nám, Pane,

jež nejrychleji v slávu Tvoji vede!

Ó dej ji brzy, dej ji záhy, Pane,

než vyplní se předpovědi Tvoje,

než nastane den zkázy. Není jistý

ni den, ni hodina – jen slova Tvoje

my máme, Pane! Pohleď na nás, bědné,

a přej nám úděl těch, jichž těla kolem

spí sen svůj čekajíce probuzení!

Aneb kaž andělům už zadout k soudu

a s vytaseným císařským Svým mečem

usedni na trůn – neboť vadnem touhou,

a mukou stalo se nám toto žití!