V KAVERNĚ „PETR“.

V kaverně „Petr“ (bubnuje to venku)

na útok čeká lidí šedesát;

ten píše ještě – matce? na milenku?

je nemístno se tady, bratře, ptát.

Co čeká je? Hle! buďto nebe sláva

či zajetí, měsíce špitálu;

vzduch těžký čpí, a z lidí výpar vstává,

maličká lampa bliká pomalu.

Kdy přijdou? dnes či zítra, dny snad za tři?

Ten čas tak strašně zvolna utíká.

– Tož obejměm se, ubozí mí bratří! –

se zvolat chce, nic nikdo neříká.

Eh! krví přerozuje svět se celý,

by za čas těch tu zapřel nevěrně;

kdo vzpomene kdy těch, co krváceli

na sočské frontě v „Petr“ kaverně.