V. Když večer tichem panuje,

Když večer tichem panuje,

Jen hvězdek roje bdí:

Tu mír se v ňadra schyluje,

A hoře zlé v nich spí.

Tu milý obraz slastný cit

Rozlívá v tajný srdce skryt,

Tam bude písně sladký hlas;

A touha vzlétá v blahý čas,

Když tiché noci v stíny mdlé

Zašeptal jsem to jméno tvé,

milá!

Ó jak bych rozkoš opojnou

Jen v písni slovy vzdal,

Když sladkou mocí úpojnou

Mne žahal lásky pal? –

Když polibkův jsem v plamenech

Z tvých retův pil vanoucí dech,

Na tvojich ňadrách kolíbán,

Tvou slzou řevnou zulíbán

V tom sladkém, palném šílení

Zapomněl muku trápení,

milá!

A když ten uhas’ v tobě pal

Jak hvězda spanilá,

Proč bych tu marně k tobě lkal,

Když’s lásku zradila?

Vždyť rozkoš tvého objetí

Mně nevymřela z paměti,

Kde pučí v jarém rozkvětu,

A kouzlí slasti zánětu,

Jenž plál v tvých ňadrách labutích,

Anť zlíbal jsem tvůj s lící smích,

milá!?...