V. Když zavru oči, vždy vás vidím znova,

Když zavru oči, vždy vás vidím znova,

jak v jediné té chvíli odpolední –

ó jediná vzpomínka křišťálová,

a všecko, všecko ustupuje před ní.

Les vůní líbal naše duše obě –

v té chvíli přec jen blíž jsme byli sobě.

Pak hřmění v dálce padlo v naše snění.

A od těch dob zas nikdo se mnou není.