V klášterním sklepě.

Fráter Krištof, jemuž pod ochranu

dány sklepy, za zátkou tam zátku

vytahuje nočním při kahanu –

skoumáť vína k zítřejšímu svátku.

Onť i v noci zájmy řádu pilnou

střeží rukou a tak málo žádá

chvály – skromná duše! – že se vkrádá

po špičkách tam, ruku před svítilnou.

Nejmilejší Lacrymae jsou Christi

posilou mu při noční té práci,

a v těch slzách se duch jeho čistý

jako v moři pobožnosti ztrácí.

Za to nebes požehnání celé

v takém nadplňku se v jeho těle

zmnožuje, že nemá místa v pasu

a tvář – odlesk slunečního jasu...

Půlnoc je a lampa fráterova

slabým svitem sudy obepřádá.

Slyš! tu v sudech, mocných náhle slova,

podivná se rozbouřila váda.

Div, ó div! tu vína různorodá

prou se hlučně, ve které z nich v Káně

Galilejské proměněna voda

všemohoucí rukou Páně!

Drzým šumotem, slyš! lehké zboží

z Champagni tu čest si osobuje;

od jakživa veselí prý množí,

svatebním a nejvzácnějším sluje.

Od Rýna mu, jizlivé pln záště,

Němec prostředně i bezprostředně

dokazuje, že to nemůž’ předně

vůbec být a za druhé i zvláště.

Důvody je mocně překonává

zdravé logiky a Bůh ví čeho,

jemu jen prý náleží ta sláva,

jakž prý vůbec všechno všudy jeho.

Maďar od Tokaje – teremtete!

na to, hově odvěkým svým zvykům,

křičí, div že obruč nerozmete:

„Nullum vinum nisi hungaricum!“

Ba i skromná takto Mělničina

na svůj účet v debattě je činna,

stavíc nároky své jako vždycky

hlavně na důvod filologický.

Však don Xerez nadýmá se hrdě

a slov chlubných rozesílá šiky,

že jsou všichni dohromady, tvrdě,

kacíři neb aspoň schismatiky.

On prý jenom hoden milosti té,

země syn kacířskou krví zpité,

on prý do očí ty blesky mnichům

zasíval, jež zhoubu dštily hříchům...

Tak se hašteřily. Tu však ticho

fráter ruky pokynutím velí,

k rozsudku rty spraved’nému dělí,

převelebné pohladiv si břicho:

„Bratři milí, z vás se neskvěl žádný

na svatebním v Galileji stole,

vědělť Pán, že kdyby mok váš ladný

byli okusili apoštolé:

že by žádný z nich byl nechtěl dbáti

o to, aby se stal mučenníkem,

že by byl chtěl každý spíš se státi

v našem řádu – fráterem-sklepníkem!“