V KNIHOVNĚ

Když mne bičem uzlovatým

život krutě trestával,

výsměchem když tužbám vzňatým

v číši blín jsem dostával,

když mi srdce krvácelo

na mučidlech podlosti,

trním zloby zryté čelo

rosilo se úzkostí –

v křižovatkách trudné pouti

rány sudby neblahé

přítelky mé předrahé

znaly měkce ovinouti.

A teď, když se cesta krátí,

den se chýlí k soumraku,

krok když cítím umdlévati

ve bludišti přízraků,

teskním u knih tiché řady

zavru oči jedenkrát –

komu vás pak nechám tady,

kdo vás bude míti rád?

Koho potom potěšíte,

jako mne jste uměly

poesie pocely

hojit v srdci hoře skryté!