V KONCERTĚ

Jen zazpívej!

Šum ztichne na chvíli

a do ticha,

jak o samotě pták,

se scény hlas tvůj smutkem zakvílí

a vkouzlí v sluch,

čím cit i duch

dvě bílé perutě se zachvěly.

Co nocí probděly

v nehybném tichu bílé perutě,

než k světlům mohly vzlétnout s lehkostí,

co úzkostí

se sneslo na tvou hlavu zemdlenou,

když pochyb tmou

jsi k výši spěl!

A teď jsi zde a letíš, zpíváš jim...

Je mezi nimi, kdo by rozuměl

a kdo by píseň vnímal srdcem svým?

A snad se neptáš ani...

Zazpívej! – zní povel nejvyšší.

Ty čekáš jen, až šum se utiší

a ticho – přítel tvůj – tě povzbudí,

když váhat chceš.

Pak nadšení

jak výheň rozžatá tě uchopí

a žárem zahřívá,

a před očima všech pak zaplaneš

a hoříš za živa.