V KONCERTNÍ SÍNI.

TO bylo na sklonku dne pošmourného,

rozžato bylo v sále na sta svící,

jím zaznívaly zvuky Čajkovského,

té hudby radostné a jásající.

Při písních, jež se táhly ruskou plání,

při zvonů znění, rytmech Marseillaisy,

vy zjevila mně jste se z nenadání,

ó, tenkrát neznala má radost mezí.

A z očí vašich zazářily plamy,

jež sežehly mně poslední mrak s čela.

Má duše všecka plna byla vámi.

Jásavá hudba Čajkovského zněla.

A po roce, když leželo kol jíní,

když blížila se ke mně smutku liga,

vás opět uzřel v koncertní jsem síni,

nyjící zvuky zněly však dnes Griega.

Tón sálem rozléhal se roztoužený,

dech vášní těžce na prsa se kladl.

Mne upoutalo zas dvé zraků ženy

a nadšení žár znovu v nitro padl.

Mou duší hudby zvuk se počal chvěti,

mou hlavou zase víří snové krásní.

Jdu zpívat vám. Svou hymnu chci vám pěti,

vám, která sama jedinou jste básní.