V kostele.

Pan páter při mši z breviáře

modlitbu četl věřícím,

ty’s klekla tiše u oltáře

se srdcem vinným, kajícím.

Ty’s modlila se v otčenáši,

já k sloupu horké čelo klad’

a v upomínce lásky naší

jsem šeptal: mám ji v hříchu rád!

Ty’s vyprosila rozhřešení

a odešla jsi z kostela –

a na mne jako v povržení

plamenným okem hleděla.

Ty’s odešla, já zůstal státi,

ty’s odešla, já zůstal jsem

a pokleknuv jak ve závrati

uronil slzu v svatou zem.

Ty’s byla dávno od oltáře,

já ještě klečel v pokání;

pan páter končí z breviáře –

a kostelník mne vyhání!