V KOUT PUSTÝ...

V kout pustý zahrady, tu, příkře stoupá

z aleje kaštanů omšelých stupňů pár,

zvětralý kámen stářím rozpadá se

a tráva vyrůstá z černavých jeho spár.

Sem ze zahrady vane chladno vody

a vůně bílých střemch, zde z jara voní bez.

Vchod opuštěný zelení už zarost,

na zdobné mřížoví se s lety klade rez.

Nic mrtvé ticho vchodu neporuší,

k aleji kaštanů nehledí toužný zrak;

omšelých stupňů pár – tu v odmlčení

se v keřů listoví na sněti houpá pták.