V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré

V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré

a míjel den, tak volně, dlouze míjel.

Do dálky šeré

pták zmlklý hleděl a svět smutno vpíjel,

to divné smutno večera.

Pruh louky pod strání mne vůní lákal...

Pták zkusil, jak by zalkat uměl,

a v houští plakal,

a potok roklí přes kořeny šuměl

to divné smutno večera.

Kvetoucí hloh se zasvit temnou strání...

Kraj smutno ssál a všechno v šeru snilo.

Já v zadumání

v kraj hleděl jsem a v ňadra se mi lilo

to divné smutno večera.