V KRČMĚ „U VESELÝCH HOLEK“

V tom městě přihlásí

se mladosti přízrak z rodné vsi,

když v krčme „U veselých holek tří“

se sesedávají filistři,

a slepý harfeník tóny své klepe

do recitovaných veršů, jež zoufale fatální

tak dojmou ztrnulé oči rudé a slepé,

i holky i hosty sentimentální.

„Byls sedlák a neoral jsi,

když v jaře jíkaly káně,

byl student jsi, zalhával jsi

a zhasínal ohně slov Páně.“

„Byls řemesník, práce se štítil

a nechals umřít děti a ženu.

Byls básník a v noci jsi chytil

pár setřelých můr a života pěnu.“

Tož o marném žití tom skládali

ty sentimentální sloky

studenti sestárlí, když vysedávali

a plešatili tu roky.

Však často si vzpomínali na ves rodnou,

když upíjeli se a když žaly se vbodnou.

A s nimi veselé holky tři,

jichž ženství půvab ztratilo tu,

plakaly jak ti filistři

žalostí z marných životů.