V KŘEČÍCH

Ne socha mariánská,

ne barokní sklon extatických světců

– zrak vytřeštěný, paže nalomené –

však jiný pohled přitáhne tě prudce –

To jiný výkřik do kamene vtesal

umělec novodobý v ohbí ulic,

v blízkosti krámů, škol a hlučných dílen:

za těžkou mříží člověk upoutaný

bezmocně svíjí se a mdlobně padá

na tvrdou půdu natlačené kobky,

teď ruka ještě v zoufalé té křeči

se vzpíná, jak by přelomiti chtěla

kovové pruty – ústa otevřená

s posledním dechem vyrazí i kletbu

surovým vrahům – prokletí i víru,

že prolitá krev pomstěna kdy bude.

Ne odlesk posvátného vytržení,

ne ornamenty vyvětralé úcty,

však krutou skutečnost těch hrozných roků

sem sochař vyryl do kamenné hmoty,

tu minulost, co ještě horce pálí,

a zaklel do pískovce úzkost všecku,

žár nenávisti, sílu vítězící,

i třebas svaly pod kyjem se hroutí –

pád hrdiny, co ještě v křečích volá,

pád bojovníka, který neporažen.

Proč oko hasnoucí a mdlobná ruka,

proč tělo ztuhlé v křečích umírání

teď ještě ruší pokojný proud ulic

a denní život zvučícího města?

Proč kamenný ten posun naléhavý

palčivých hodin kletbu připomíná?

Jdou děti ze školy a zpívají si

veselou notu jasně do pochodu,

jdou hospodyně z nákupů a mluví

o cenách masa, chleba, másla, látek,

jdou robotníci z hutí, probírají

techniku novou pro zrychlení tavby,

jdou mladí inženýři s aktovkami,

jsou důležité plány v jejich arších,

...má výkřik kamenný i nyní volat,

že strašila vás hrůza koncentráků,

že drahé hlavy padly pod sekerou,

že plynová pec tlamu rozvírala,

že kdesi s blátem pomísil se popel,

co kdysi život byl a horká touha –?

Je nevěrný syn, který zapomíná.

Je kolísavý dnešek bez včerejška.

Ať rozproudí se život všemi toky,

ať mocně duní vlaky, dílny, hutě,

ať rudým okem svítí elektrárny,

ať šramačky se v uhlí zarývají,

ať děti písničku si zanotují

pod nebem usměvavým do pochodu –

ale ty, člověče zde v horkém víru,

co žiješ zas a myslíš, robíš, tvoříš,

potoky krvavými vykoupený,

na léta křečí, kleteb nezapomeň,

na ohnivou mříž lidí upoutaných,

na Osvětim a Mauthausen a Maidank,

na Oranienburg a na Buchenwald.