V KVĚTNOVÉM RÁNU.

Slunce vycházelo, nad krajem se chvělo,

kudy v tichých polích sám jsem zvolna šel,

místy na mezi se květy zabělelo,

v pavučinách v trávě rosy třpyt se skvěl.

Páry lehounké se třásly nad lukami,

v tichu nesmírném se země modlila,

jaro probuzené znělo vzpomínkami,

a má hruď se jimi všecka zalila.

Zabouřilo mládí v krvi mojí náhle,

píseň radostná mi v duši plakala,

rozepjal jsem náruč v touze neobsáhlé

po ženě, jež na mne v dáli čekala.

Rozeběhl jsem se, všecko hřálo ve mně,

mladost má to ráno pila jásavě,

zvonilo to ve mně, voněla mi země,

slunce vycházelo v rudé záplavě.