V KVĚTNU 1901.

V podzimi chladné jsem se narodil,

kdy listí šumot tesklivě se nes’

a zřídlými táh’ stromy větru kvil,

a hoch můj v čas, kdy kvete modrý bez.

Jen měsíce šleh’ v kolébku mi svit,

a kolem mne se noci houpal stín,

jak všecko ve tmách měl by potopit –

v den plný slunce můj se zrodil syn.

A kraj byl smutný, když jsem prvně zdřím’,

a ptáci pěli, když můj usnul hoch,

ó kéž to zvěst, že v záři světem tím

a lehčej půjde, než já jíti moh’.