V květu lípy.

Lípy v květu; opojivá

vůně jejich kolem táhne,

tajuplná, sladká, snivá

rozvlnila noční vzduch;

i v mé srdce, které práhne,

balsám svého kouzla vlívá,

toužím zas po době dráhné

v oceán svých snů a tuch!

Divná vůně! V moje snění

vkrádá se jak sny o štěstí,

jako v tonů rozvlnění

Tvůj, milenko, sladký hlas!

Co mi dýše? co mi věstí?

Tklivý mír a zapomnění?

Či máš, srdce, láskou kvésti

novým jarem znovu zas?!

Vyšla luna – stříbro její

hraje v lípách v záři jasné,

ty se kloní, ty se chvějí

novou vůní tajemnou!

Tichý bol v mém srdci hasne,

mír tam jak v Tvém obličeji,

když Tvé oči čarokrásné

skláněly se nade mnou!