V LÁSCE

Máš mne rád!

A já objímám celý svět,

a kamének v strouze ke mně mluví

a nebe je pro mne jen svátečně krásné

svou nejčistší modří.

Les je pohádkou

a zázrakem je mýtina v slunci.

Mech a tráva, divoké trsy květů,

vše vyrostlo jen pro nás!

Jahody a ostružiny

chutnají jako nejsladší sousta

k douškům tvých polibků.

Za clonu bříz

schovávám svůj loudivý úsměv,

který ty lovíš jako záhadu

i povzbuzení.

Pod tvými rychlými kročeji

zapraskla větévka...

Již jsem v tvém náručí...

A les se dívá – dívá,

ale nezávidí.

A tobě se zdá,

že mé rty proměnily se v jahody

a oči v ostružiny.

Jsou rudé a černé jako ony

a chutnají jako ony

k douškům polibků.

A ty se na mne díváš očima lesa

a měkce –

jako mechem vystlaná

je tvá náruč,

v niž klesám.