V. Láska.

Láska, kvítek v poli,

kdo ho minul jednou,

toho srdce bolí.

Roste na rozcestí

na leto i zimu,

málo komu k štěstí.

Zůstane tam v suše,

pod kořínky jeho

zvadne i tvá duše.

Po druhé – být nechej,

s okem přimhouřeným

tiše mimo spěchej.