V lenošce.

V lenošce vetchý děd tak tesknou chvíli

již dávno neměl jako dnes;

skla oken chřestí, vítr v krbu kvílí

a vnučka, šotek jeho roztomilý,

šla večer s matkou na svůj první ples.

Co dělat? – Hledí v nudě na tapety,

jak počítal by jejich zlaté květy,

nemůže usnout, ač by rád,

a hvízdá valčík, před mnohými lety

jejž jako mladík v plesu slyšel hrát...

Jej tehdy tančil s nebožkou svou ženou,

– byl zimní večer jako dnes –

když v hladkou síň a jasně osvětlenou

a dechem čerstvých růží prosycenou

tam přišla s matkou na svůj první ples.