V les!

Podzimní vyjasnil se den,

nač mřít a hynout v síně skrejši?

Ven, do tmavého lesa, ven,

tam moje sny jsou nejsvětlejší.

Co v města hlučných ulicích,

kde jenom prach a klep a zmatky,

kde kupuje se ctnost i hřích

za chtíčem pošpiněné zlatky.

Chci hlavu v hedbáv mechu dát

a volné srdce k nebi vznésti

a z pršků slunce nachytat

své duši hrstku zlatých zvěstí.

Jeť snění veškeré mé štěstí.