V lesa temné zelenosti

V lesa temné zelenosti

roste prsou malý svět,

vzmáhá se, až dál ta šíra

u vesmíru uzavírá

hvězd pověčný samolet.

A středištěm toho všeho

sdílné srdce a v něm cit, –

šťasten, koho neuhnětlo

zdvojené to čarosvětlo

a mohlo jen ozářiť.