V lese.

Potůček v lese – divý neposeda,

ve dne i v noci pokoje si nedá.

Nedá si klidu, pádí přes kamení,

jakby se lekal stromů zašumění.

Dále jen chvátá z rána do večera,

snad že se děsí tajemného šera? –

Však bych já také nesedával v lese,

kdyby tam slavík neklokotal v plese,

kdyby svou písní nelil v duši těchy,

kdyby mi v radosť nezaměnil vzdechy. –

Houpej jen dále, vždyť ty neznáš bolu,

pospíchej kvapně lesem do údolu;

však až tam uzříš stero lidských tísní,

zatoužíš také – slouchať lesní písni.