V LESE NAD PANAREM.

Pojď bloudit z jitra v šerou lesa hloubi,

kde s tichem stín a s vůní chlad se snoubí.

Tu v krátké době v borů slavném dechu

víc nerozeznáš ohlas vlastních vzdechů.

A v hloubku vnoř se a nepoznáš v snění,

kde život – břeh, kde moře – zapomnění.

Než zlatým pelem obtíží se včely,

juž zmizí, co tě od věčnosti dělí.

Než vrhne v sosny svoje růže jitro,

klid chaosu se vrátí v tvoje nitro.

S ním bůh, jenž usnul na přírody hrobě,

se probudí – a bude mluvit k tobě.