V lese po dešti.

Květ porosen i každá řasa

se leskne novou svěžestí,

dech vánku s větví kapky střásá

a nové šumí pověsti.

I záře slunce z mraků šlehla

jak v přeletu a pospěchu,

a zlato své, jak v listí vběhla,

hned rozsypala po mechu.

Pavouk se vrací v svoje sítě,

ó jak ho ten dešť vyděsil,

neb místo mušek v bílé nitě

mu samé perly zavěsil.

Já cítím, stromů klenbou tmavou

když bleskne světla pramínek,

jak tajná ruka nad mou hlavou

tká závoj snů a vzpomínek!