V lese.

Pod vonnou jedlí

oči mé shledly,

jak si dvě sykorky

na větve sedly.

Volaly, pěly,

co duše měly,

z hnízda k nim prázdného

libánky zřely.

Hnul vítr vlasy –

a vábné kvasy

do hnízda vloudily

sykorčí hlasy.

Co že to vlétlo?

Blaho že zkvetlo?

Podivno, jak to jen

hlavu mi spletlo!