V lese.

Šumí sosny, šumí

dumně, šumí jemně,

půlnočních jak duchů

hlaholení ke mně.

Pusta noc; ta v mracích

luna pohasíná,

na zašlou mě lásku

truchle upomíná.

A mně zdá se šerem

skrz obláčné chmůry,

spanilý že zírá

dívčí obraz zhůry.

Bol můj v sosen šumy

píseň zní má žalná:

„Ach, kdy srdci vrátí

krajina tě dálná?“

Nikdy, nikdy hučí

sosen starých šumy,

nikdy nenavrátí

zem, co v lůně tlumí.