V LESE.

By Julius Brabec

Ó jak jsem znovu pookřál,

když v hloubi lesa sám jsem stál

a v duchu viděl nymphí zjev,

nad sebou slyšel ptačí zpěv.

Ó věčný, věčný za úděl

bych v lesů hloubi pobyt chtěl;

ve stínu lesů dlíti sám,

unášen k nebes výšinám,

by sladký uspával mne vánek,

bych sladce spal zde žití spánek

pohroužen v sny; a v slední den

byl Musou k hvězdám unesen.