V lesích domova.

Kdys v lesích domova tak klidných a tak milých

svou duši hledal jsem ve vzrušných ňader chvílích,

zde žhavé krve spád a srdce svého bití

na klíně samoty jsem prvně slyšel zníti.

Svár ňader krotil jsem v té stromů poušti svěží,

teď vždy mě zléčí les, když žal mi srdcem běží;

a když má vzplane hruď a hněvem v žár se vzruší,

vždy v lesův samotu jdu hledat svoji duši.