V lesích lužnických.

Ty stíne lesův lužnických,

mně často býval’s přítelem,

když jsem se k tobě utíkal,

poraněn v srdci rozchvělém.

Tvých šumů měkké vanutí

mi často klidu poskytlo,

i těch tvých ptáčků drobátko,

co z houští na mez vylítlo.

Byli to ptáci dvé a dvé,

a já byl sám jak tam ten kmen,

a přece pro mne v údolí

má růže kvetla den co den.