V lesní samotě.

By Emanuel Züngel

Zašel s pannou mládeneček

v stinné loubí lesa,

pravil, že mu samou láskou

srdce v těle plesá.

Kde si sedli, co si řekli,

co se s nimi dělo,

lesa poušť by mohla říci,

kdyby se jí chtělo.

Poblízku jen sestrkují

kvítky své hlavinky,

šušlají si mezi sebou,

klepny jak kmotřinky.

Ptáčata pak, druh i družka,

pár to ochechulí,

potutelně pokukují,

blíž se k sobě tulí...