V lesní tišině. (2.)

Sedím v stínu lesních stromů;

kolem ptactvo, malé květy

žijou v blahém obejmutí

věčné lásky rajské světy.

Ó já sama! – Nejmilejší,

kdy se zloba ukonejší,

kdy nám sudba popřeje

prchnouť ze snů, z naděje –

svoji býti, patřiť sobě,

ty jen mně, a já – jen tobě?