V lesní tišině. (3.)

Zapěl slavík ve křovině

v roztoužení píseň bolu,

a již s družkou sletěli se,

v obejmutí pějou spolu.

A já sama, osamělá,

bolně jsem se rozepěla;

marně volám tvoje jméno,

k tobě není donešeno!

V dáli ty’s, ach pláčeš v dáli –

což my se již naplakali – – –