V LESNÍM ZÁTIŠÍ U STUDÁNKY. (II. S BOHEM!)

Na výspě leží tichý kraj –

jen ku zdaru v něm, lide, zraj!

Jdu zmámen kouzlem lesních cest,

kde zřím jen svěží naděj’ kvést;

leč v odchod se mně zrak už kalí –

či mraky se to s hranic valí?

My nechcem’ odtud, ještě ne,

vy lesy, snivě zelené!

Kol na úbočích z mlází ční

ty stromky jako vánoční –

však rukou dětí vypěstěny

nám na mohutné vzrostou kmeny:

My nechcem’ odtud, ještě ne,

vy stromky, svěže zelené!

Až nové símě na mlází

náš vnuk zde věrně vysází,

kéž jako dnes i krásno příští

jen vznětem z nás a pro nás prýští –:

My nechcem’ odtud, ještě ne,

vy lesy, snivě zelené!

Ba nechcem’ odtud do smrti!

Spíš cizák leb nám rozdrtí,

než vstoupí, lupu chtivý,

v Studánky naší divy. –

Na výspě leží český kraj –

ó haj si jej, náš duchu, haj!