V lesy.

Zpěv ptáků nezbyl v srdci mém

a v duši odlesk nebe,

Les byl mi letos jenom snem,

stín jeho, chlad, sta zázraků

blažilo v jasu, soumraku –

jen tebe.

Tys nad hlavou měl smrčin strop

dojemný, sladce šumný,

a v srdci teplo šťastných dob,

jak zpěv se tichým lesem chvěl,

tvou drahou hlavu obcházel

sen dumný.

Tys mohl hvězdy počítat

a hledět v lesní tůně,

tvé cesty byly plny vnad,

uzounké, křovím tajeny

i svěží palouk zelený,

pln vůně.

Květ pestřil se ti pod nohou,

červánek růže házel

v tvůj žal a bolesť nemnohou:

tys vrátil se a schází zas

mé duši jas, jenž dlouhý čas

jí scházel.