V Let šestnáct bylo jí. A neumřela.

Let šestnáct bylo jí. A neumřela.

Jak chladny tehdá byly lilie!

Šla, rozjitřila a pak zapomněla.

Co je to platno, když mi nežije?

Vraždila. Ano. A pak zapomněla.

Jak zapomenout, když se zabije?

Je někdo mrtvý. Ona neumřela. –

Kdo mrtvoly jsi našel, pohřbi je!

A léta tomu jsou; kdes staré verše leží.

Je ještě krásný svět: je ještě láska svěží.

Co je to platno, když mně nežije?

A láska svěží je a láska zabije.

Chlad posměšný, hle, mají lilie.

– Kdo’s našel mrtvé, jdi a pohřbi je! –