V LETNÍ NOCI.

Juž pozdní večer sítě spřádá,

v něž měsíc perly vetkává,

jdu cestou, jíž jsi šla tak ráda,

kde večer pěla pěnkava.

Kde topoly a břízy bílé,

ve stříbrnou se spletly síť,

kde jsem ti šeptal, dítě milé,

že bych jen s tebou chtěl vždy žít!

Tam z posekané husté trávy

vanula vůně otavy

a doleji ten potok hravý

se vkrádal v náruč doubravy.

A měsíc svítil, pokál zlatý,

a z něho růží bílých proud

se hrnul na ty vísky, chaty,

do lesní tiše, v každý kout.

Jen tys odešla, vnadných v květech

do moře věčna, bez hrází,

když vzpomínám po dlouhých letech,

mně vlhne zrak a přechází...