V LETNICÍCH DUCHA.

Jak vítám vás, letnice ducha,

kde v srdci vše se hne a pne,

kde každý sen a každá tucha

rozkvétá v síle tajemné!

V stín samoty jste zdrojem snění,

v noc jara dívky políbení,

v žár leta pohár, jenž se pění,

ve chmury noci záblesk dne!

Ó že jen jednou v žití přáno

váš hesperidský trhat plod,

v svém srdci vítat krásy ráno

a idealů zářný vzchod!

ó že jen jednou v dlouhém žití

se jiskra božství v hrudi vznítí

a vzplane, jak když měsíc svítí

v hvězd plápolu nad tichem vod!

Vše krásy, které jenom tají,

stráň lesnatá a květný luh,

žár slunce, kterým plody zrají,

i ve poupatech tvorčí ruch;

vše poklady jsou otevřeny,

sny dětství znova oživeny,

tu listí šum, tam v řece pěny,

a všady život, všady duch!

A vším hlas jeden tajuplný

proniká nebe, moře, zem;

kdo spočítá ty všecky vlny,

jež probudí svým paprskem?

Jím: „plynu!“ šumí řeka k mořím,

jím hvězda k hvězdě volá: „hořím!“

jím bůh sám k sobě mluví: „tvořím!“

a já k své duši pravím: „jsem!“

Ó jsem a žiju! jaké kouzlo,

ó chvíle štěstí blaživá!

hle hádě, které v rumy sklouzlo

a na slunci se vyhřívá,

i orla skřek v oblačné výši,

dech fijalek, když v taji dýší,

i spící panther v skalné skrýši

tě zná, ó vesno zářivá!

Ty srdce lidské, kalný krystal,

ozáříš v jeho zátiší,

to srdce, byť se ráj mu chystal,

přec jeho tluk se neztiší.

Zář citu pustíš jeho hranou

a hned v duhových barvách vzplanou

a v perlách v písně kalich skanou

vše tuchy lidstva nejvyšší!

Ó mladosti! proč jenom jednou

se mihneš žití zrcadlem?

proč záhy vášně křídla zvednou

a řádí v květu opadlém?

proč aby člověk poznal eden,

dřív musil býti ďáblem sveden,

proč nestačí tvůj doušek jeden

máj vzkřísit v srdci uvadlém?

Či máš nám proto dražší býti,

že zaplaneš jen jedenkrát?

či má snad srdce zapomníti

a život jest jen shon a chvat,

jen samé přání, nikdy činy,

a nikdy světlo, samé stíny,

a stále trpět bez příčiny

a více jarem nezaplát?

Však buď jak buď, vše rád chci nésti,

čím obdaří mne příští věk,

chci umírat, jak chtěl jsem kvésti,

chci v před, však nikdy nazpátek!

Ó mladosti! kéž s tvojich tváří,

jež v zrak můj nyní sluncem září,

ve chmurné stíny mého stáří

jen jeden padne paprslek!