V letním jitru.

V šumném moři těžkých klasů

přes noc vykvet’ rudý mák,

do černých mu sednouc vlasů

stápí rosa jeho zrak.

Je léto, když již vykvet’ mák si

a červená se jeho květ,

přec na vše smutněj’ hledí jaksi,

ač ve nádheře teskní svět,

Jen jitro krásné je jak jarní,

vše zkvétá, voní, těší se,

však rozechvět je nad tou marní

pás modrý, jenž kol věsí se.

Vždyť bude krajem bez těch klasů

si vítr spěti bez ohlasu,

na místech žlutých, zkvetlých, v polích,

směs bude strnišť černých, holých.

Kde nejzažší je vrchů témě,

teď leží dosud bílý sníh,

pak zbělí zase celá země

na místech svých i posledních!