V letním zátiší.

Ó sladký život poety!

Jsem jak princ onen zakletý

na vybásněných hradech svých, –

a jakým jsem tu pánem!

Já v létě městu vale dal

i lásky své tam zanechal,

ať s věřiteli na návrat

se těší každým ránem!

Ne, mne žár města nevábí!

Já lehnu v mechu hedvábí

a tížen zlým svým svědomím

blaženým spánkem usnu.

Zas procitnu a do hloubi

těch lesů dál jdu na houby, –

ať někdo s účty hledá mne

v těch horkých ulic dusnu!

A lesy šumí nade mnou

svou básní divnou, tajemnou –

proč všedními se starostmi

v tom božím chrámě trudit!

Ó sladký život poety!

Jsem jako ten princ zakletý –

a musila by krásnou být,

jež chtěla by mne vzbudit...