V lijavci.

Hle, jak se nebes katarakty otevřely!

To věru na svět celá Niagara padá,

před okny déšť se v neproniklý závoj skládá,

jímž staré topole se jak strašidla stměly.

Již poledne, a stále prší, ba den celý

to potrvá, zřím k nebi, mračen valná stáda

se nová valí zase, mořem tmí se lada,

déšť hučí bystřinou, a hvozd lká rozšumělý.

Teď docela se stmělo. Sami v jizbě světu

jsme ztratili se jako v horách. Nám tak blaze,

dnes žádná návštěva nás z klidu nevyruší.

Zřím snivě do dálky a kouřím cigaretu.

Zde Dierx, Hugo, Swinburne, Aubanel, v jich vláze

jak volno, milo, sladko unavené duši!