V listopadu.

Ó ženy, tu i tam,

vždy k zpěvu mne to nutí,

když vaší lásky vzpomínám

a sladkých obejmutí;

když rozkoš hnala, mne vždy víc

na ňader vašich vlny,

na hrozny lásky do vinic,

jež ohně byly plny!

Kde žhavá ocel svalů mých,

kde boky vaše ladné?

pel setřen z hroznů nádherných,

list kyprý schne a vadne;

hle, podzim krajem probíhá,

mdlá v žilách krev se staví,

a jako podzim jsem i já,

váš zpěvák holohlavý! –