V lomech.

Živo v pustém lomu. Sterých kladiv špice

stále vzdorně buší

v porfyrové tepny, bleskem zryté líce,

jak by proniknouti chtěly k srdci, duši

žulové té lvice.

Nad lomem bor snivý. V lese spějí ptáci,

paprsk na kamení.

Ticho mrtvé kolem. Jenom lamač k práci

přikován je poutem, z něhož spásy není,

leč – ač dokrvácí.

První ptáče jara z rýh zde vodu pije; –

v bouřlivé pak době

skřivan se zde choulí, orel se zde kryje. –

Dole před chatrčí z lesních kvítků robě

chudý vínek vije.

Náhle rachot s hůry. Mračno prachu celé

skalní halí stěny –

hrůzou vzkřiklo děcko – lom pak s hůry stmělé

k jeho nožkám vrhá kámen zruměněný

krví – živitele.