V lomu.

Bych nový křišťál přines’ domů,

svých papírů jsem složil směs

a procházkou jsem kráčel k lomu,

jejž v ňadrech skrýval temný les.

Jak smutno bylo v skal těch lůně,

jak chmurný pracovníkův zjev;

stěn vlhkost, štěrk i voda tůně,

vše bylo zbarveno jak krev.

Zde poledním jsa dařen klidem

jed’ dělník chléb svůj po práci,

mně zdálo se, že nad tím lidem

i skála srdcem krvácí.