V loubí.

Jaro dýše skrze loubí

na mne svěží dechy své,

květina se s květem snoubí

rozvírajíc srdce mé;

na višni zpěv sedmihláska,

ohlas z ráje, zaznívá,

kam se díváš, boží láska

všecko blahem ovívá.

Růžový keř lístky splítá

pod rozkvětlou jabloní,

a ta v duchu dobu čítá,

kdy jí růže zavoní.

O přírodo, dobrá matko,

štědrá blaha dárkyně,

tehdy jen je srdci sladko,

kdy se tobě přivine.