V. LOUČANŠTÍ SOUSEDI.

Loučanští sousedi

nejsou svatí,

všichni jsou nezbedi

kožichatí.

V hospodě mžourají

k plné sklence,

na návsi oukosem

po panence.

Té, co má s kvítkama

šněrování,

nadběhnou humnama

z nenadání,

tu, co se v neděli

pěkně kroutí,

zkusí kdes v pondělí

obejmouti.

Ale když panáček

z okna hledí,

není jim do hraček,

čerti vědí!

To oni smekají

a se koří,

k hospodě kradou se

jako schoři.

Když se i paňmámy

tuze mračí,

to mají nápady

zas jinačí:

čepice pošoupnou,

mrknou zbystra

a začnou hubovat

na půlmistra.