V lůně bukoviny.

Ó, jak je krásně v bukovém lese

v náladě směvné jasného léta!

Nad hlavou zář kdy slunka se třese,

rozkoší čistou nitro tu dme se,

myšlénka z prsou nad světy vzlétá!

Stařičké buky s mechatou hrudí

snivě tu šepcí nad vlhkou zemí,

píseň tu sama v srdci se zbudí,

uhasne všecko, mysl co trudí,

radosť se ozve strunami všemi!

Na vlnách vůně, světla a tepla

háj kdy se chvěje v dřímavé tiši –

místa tu není, záře kde neplá,

v mechu, ni v listí, které si sepla

do skráně snítka v závratné výši...

Všudy si hrají stínové zlatí,

všudy jen sladko jásají ptáci –

a tam, kde v listech safíru hlatí

v zářící dálku nebe se tratí –

tam i tvé písně paprsk se ztrácí!